Nejasnosti často pramení z nedostatečného vymezení vlastních cílů. Když projektový tým nedefinuje, jaké funkce jsou nezbytné a jaké jsou jen „pěkné mít“, končí výběrem nástroje, který buď přetéká zbytečnými funkcemi, nebo postrádá klíčové možnosti. Dalším faktorem je přehnaná důvěra v marketingové slogany; slova jako „nejrychlejší“ nebo „nejintuitivnější“ často skrývají omezení, která se projeví až při reálném nasazení.
Dalším zdrojem zmatku je absence systematického srovnání. Lidé často používají jednorázové tabulky nebo seznamy, které neberou v úvahu integraci s existujícími systémy, náklady na údržbu ani dlouhodobou podporu. Bez strukturovaného rámce je těžké vidět, jak jednotlivé možnosti zapadají do celkové architektury a jaký dopad budou mít na provozní procesy.